Program byl postaven na bezpečném a podpůrném prostředí, které účastníkům umožnilo experimentovat, hledat a sdílet. Každý den byl naplněn nejen tvůrčími bloky, ale i důrazem na skupinovou dynamiku, práci s tělem, reflexi a prostor pro vlastní facilitaci. Tři workshopy vedli samotní účastníci: storytelling o životních zlomových momentech, improvizace pohybu zaměřená na dotek a konsent a body painting jako nástroj svobodného sebevyjádření. Tyto aktivity pomohly prohloubit důvěru, uvolnit kreativitu a podpořit témata, která pak přirozeně přecházela do hlavních projektů.
Od třetího dne začali účastníci pracovat ve skupinách podle zvolených témat – povaha genderu (femininita, maskulinita, fluidita), gender, láska a násilí, genderové normy a gender a duševní zdraví. Výsledkem jejich spolupráce byla výstava na závěr programu, která nabídla veřejnosti nejen vizuální díla, ale i performativní prvky. Pro mnohé to byla vůbec první zkušenost s prezentací své tvorby před publikem, což se stalo silným a posilujícím momentem. Součástí výsledků je také kolektivní booklet, vizuální a textový záznam celé cesty, který slouží jako sdílený odkaz pro komunity, ze kterých účastníci pocházejí.
Projekt znovu potvrdil, že umění může být nejen nástrojem komunikace, ale i proměny. Umožňuje vyjádřit emoce, které se těžko popisují slovy, a vytváří prostor pro spolupráci i hlubší pochopení rozdílných zkušeností. Druhá fáze tak navázala na tu první s větší jistotou a odvahou účastníků tvořit, zkoumat a otevírat témata, která jsou v různých částech světa stále zatížena stereotypy, obavami či stigmatem. Projekt pokračuje v ukazování, že když se spojí umění, důvěra a lidskost, vzniká prostor, kde je možné růst i měnit svět kolem sebe.
